O OSTROVĚ
A teď něco málo, co by Vás mohlo o ostrově zajímat. Fuerteventura leží v Atlanickém oceánu ,je to španělský ostrov,který je součástí Kanárského souostroví,se svou rozlohou 1660 km2 je druhý největší, ale nejméně osídlený ze sedmi Kanarských ostrovů.
Díky malé vzdálenosti od afrického kontinentu nabízí vyrovnané klima s více než 300 slunnými dny v roce, jako jediný z ostrovů. Najdete zde více než sto přístupných pláží s křištálově čistou vodou a bílým pískem.Diky navátému písku z Afriky zde najdete několik obrovských písečných dun.
Co se týče přírody,tak jedinou reprezentací stromů místní flory jsou palmy a kaktusy.Dvě nejznámější turistická střediska jsou od sebe vzdálené 100km.Hlavní město ostrova je Puerto del Rosario.Historicky zájímavé městečka jsou Betancuria(bylo prvním hlavním městem),dále Tindaya,Tefia skrze něž se projíždí dál do střední části ostrova,po cestě natrefíte na spousty malých mlynů(molinos),které jsou jedním ze symbolů této větrné země.
Fuerteventura je hlavně ideálním místem k provozování všech vodních sportů,zejména surfingu,windsurfingu a kitesurfingu,ale také potápění,sportovního rybolovu,na své si přijdou i příznivci golfu.
Ten, kdo dokáže vychutnávat klid,jeho atmosféru a je milovníkem extrémních sportů, bude ostrovem pohlcen.
Z HISTORIE FUERTEVENTURY
Stejně jako další Kanárské ostrovy – byla obydlena primitivními kmeny ještě před invazí Evropanů. Většina obyvatel ostrovů nazývá své předchůdce „Guanches“, ačkoliv přesněji je to pouze původní kmen na Tenerife. Mahorero je stále užíváno k pojmenování lidí na Fuerteventuře, a vychází ze starého slova „mahos“ – pojmenování pro boty z kozí kůže, které nosili původní obyvatelé.
Zkoumání prehistorických vykopávek naznačuje, že první obyvatelé přišli ze severní Afriky a tento názor je podporován lingvistickou podobností nehispánských původních místních názvů s jazykem severoafrických Berberů.
Fuerteventura byla známa jako HERBANIA – nejpravděpodobněji podle berberského slova „BANI“, které znamená „zeď“. Nízká zeď se klenula přes nejužší část ostrova (z La Pared na východní pobřeží) a rozdělovala ho na dvě království. Severní království – MAXORATA – bylo ovládáno králi Guize a Jandie, jižní království králem Ayoze. Království byla však rozdělena pouze naoko, vládly jim dvě kněžny – Tibiabin a Tamonante – matka a dcera. Na Fuerteventuře v té době byla polygamní společnost – každá žena měla průměrně tři manžely.
Motiv záchrany pohanských duší a touha objevit saharské zlato vedla k objevení Fuerteventury Francouzem Jeanem de Bethencourt v roce 1402. Bethencourt byl oddán Castillskému králi a využíval Castillu a posléze Sevillu k získávání potřebného lidského potenciálu. Tím bylo na Fuerteventuře založeno španělské dědictví se slabým francouzským vlivem (zůstatkem je pouze pár místních jmen pocházejících z francouzštiny – např. Moro Jable, La Oliva a Betancuria).Ovšem říká se, že název ostrovu je španělskou adaptací Bethencourtova výroku „Que forte aventure!“.
Ještě roku 1405 nebyla Furetevetura úplně dobyta zejména díky vlivu kněžen, které přiměly Guize a Aoyze k přijetí křesťanství. Oba byli na 9 let vyjmuti z placení tributu a každý dostal část území. Ostatní obyvatelstvo bylo asimilováno nebo prodáno do otroctví. Nová kolonizace začala se založením hlavního města Betancurie ve vnitrozemí (kromě toho že bylo úrodné, nedotýkaly se ho ani nájezdy pirátů na pobřeží). Zde byl kameníky a stavebníky přiveženými z Francie vystavěn první kostel na ostrově (Santa Maria de Betancuria). Obyvatelé ostrova platili 10% výnosů kostelu a 20% vládci ostrova. Jean de Bethencourt se vrátil do Normandie a ostrov přenechal svému synovci.
Dále ostrov přecházel z panovníka na panovníka, až se konečně dostal rodině Herrera-Perazas, která mu vládla dalších 300 let. V roce 1483 přešel pod přímou nadvládu Španělska ostrov Gran Canaria. Fuerteventura se svými přechodnými lordstvími, následnými vysokými daněmi, suchou a neúrodnou zemí byla méně atraktivní pro potenciální osadníky. V důsledku toho ostrov minul ekonomický boom, který probíhal na Gran Canarie a Tenerife – tyto ostrovy se staly bránou pro obchod mezi Amerikou a Evropou.
Na počátku 18. století bylo na Fuerteventuře vytvořeno 6 nových farností a život zde se stal stabilnější. V roce 1808 se hlavním městem ostrova stalo město Antigua. Důležitější bylo, že se Antigua stala ohniskem opozice feudálního systému, podněcujícím nepokoje na Jihu.
Následuje období konfliktů mezi přívrženci koloniálního a feudálního systému na Severu a jeho odpůrci na Jihu. V roce 1835 byl feudální systém zničen a každá farnost se stala samostatným administrativním distriktem. Ve 20. století byla Fuerteventura stále považována za „zapadákov“, místo kde nacházeli exil umělci – rebelové (např. Miguel de Unamuno).
Jih ostrova byl v první třetině 20. století z neznámých důvodů představen Francem německému architektu Gustavu Winterovi a postavili na izolovaném vrcholu útesu Cofete pevnost, která je dodnes přístupná pouze po strmé cestě dlouhé několik mílí. Objevila se spousta neopodstatněných příběhů od tajné základny německých ponorek po vzdušný koridor k dopravě Židů do Jižní Ameriky.
V roce 1965 byl v Jandii postaven první turistický hotel a následovala stavba letiště v El Matorral, která odstartovala turistickou éru na Fuerteventuře.
A teď něco málo, co by Vás mohlo o ostrově zajímat. Fuerteventura leží v Atlanickém oceánu ,je to španělský ostrov,který je součástí Kanárského souostroví,se svou rozlohou 1660 km2 je druhý největší, ale nejméně osídlený ze sedmi Kanarských ostrovů.
Díky malé vzdálenosti od afrického kontinentu nabízí vyrovnané klima s více než 300 slunnými dny v roce, jako jediný z ostrovů. Najdete zde více než sto přístupných pláží s křištálově čistou vodou a bílým pískem.Diky navátému písku z Afriky zde najdete několik obrovských písečných dun.
Co se týče přírody,tak jedinou reprezentací stromů místní flory jsou palmy a kaktusy.Dvě nejznámější turistická střediska jsou od sebe vzdálené 100km.Hlavní město ostrova je Puerto del Rosario.Historicky zájímavé městečka jsou Betancuria(bylo prvním hlavním městem),dále Tindaya,Tefia skrze něž se projíždí dál do střední části ostrova,po cestě natrefíte na spousty malých mlynů(molinos),které jsou jedním ze symbolů této větrné země.
Fuerteventura je hlavně ideálním místem k provozování všech vodních sportů,zejména surfingu,windsurfingu a kitesurfingu,ale také potápění,sportovního rybolovu,na své si přijdou i příznivci golfu.
Ten, kdo dokáže vychutnávat klid,jeho atmosféru a je milovníkem extrémních sportů, bude ostrovem pohlcen.
Z HISTORIE FUERTEVENTURY
Stejně jako další Kanárské ostrovy – byla obydlena primitivními kmeny ještě před invazí Evropanů. Většina obyvatel ostrovů nazývá své předchůdce „Guanches“, ačkoliv přesněji je to pouze původní kmen na Tenerife. Mahorero je stále užíváno k pojmenování lidí na Fuerteventuře, a vychází ze starého slova „mahos“ – pojmenování pro boty z kozí kůže, které nosili původní obyvatelé.
Zkoumání prehistorických vykopávek naznačuje, že první obyvatelé přišli ze severní Afriky a tento názor je podporován lingvistickou podobností nehispánských původních místních názvů s jazykem severoafrických Berberů.
Fuerteventura byla známa jako HERBANIA – nejpravděpodobněji podle berberského slova „BANI“, které znamená „zeď“. Nízká zeď se klenula přes nejužší část ostrova (z La Pared na východní pobřeží) a rozdělovala ho na dvě království. Severní království – MAXORATA – bylo ovládáno králi Guize a Jandie, jižní království králem Ayoze. Království byla však rozdělena pouze naoko, vládly jim dvě kněžny – Tibiabin a Tamonante – matka a dcera. Na Fuerteventuře v té době byla polygamní společnost – každá žena měla průměrně tři manžely.
Motiv záchrany pohanských duší a touha objevit saharské zlato vedla k objevení Fuerteventury Francouzem Jeanem de Bethencourt v roce 1402. Bethencourt byl oddán Castillskému králi a využíval Castillu a posléze Sevillu k získávání potřebného lidského potenciálu. Tím bylo na Fuerteventuře založeno španělské dědictví se slabým francouzským vlivem (zůstatkem je pouze pár místních jmen pocházejících z francouzštiny – např. Moro Jable, La Oliva a Betancuria).Ovšem říká se, že název ostrovu je španělskou adaptací Bethencourtova výroku „Que forte aventure!“.
Ještě roku 1405 nebyla Furetevetura úplně dobyta zejména díky vlivu kněžen, které přiměly Guize a Aoyze k přijetí křesťanství. Oba byli na 9 let vyjmuti z placení tributu a každý dostal část území. Ostatní obyvatelstvo bylo asimilováno nebo prodáno do otroctví. Nová kolonizace začala se založením hlavního města Betancurie ve vnitrozemí (kromě toho že bylo úrodné, nedotýkaly se ho ani nájezdy pirátů na pobřeží). Zde byl kameníky a stavebníky přiveženými z Francie vystavěn první kostel na ostrově (Santa Maria de Betancuria). Obyvatelé ostrova platili 10% výnosů kostelu a 20% vládci ostrova. Jean de Bethencourt se vrátil do Normandie a ostrov přenechal svému synovci.
Dále ostrov přecházel z panovníka na panovníka, až se konečně dostal rodině Herrera-Perazas, která mu vládla dalších 300 let. V roce 1483 přešel pod přímou nadvládu Španělska ostrov Gran Canaria. Fuerteventura se svými přechodnými lordstvími, následnými vysokými daněmi, suchou a neúrodnou zemí byla méně atraktivní pro potenciální osadníky. V důsledku toho ostrov minul ekonomický boom, který probíhal na Gran Canarie a Tenerife – tyto ostrovy se staly bránou pro obchod mezi Amerikou a Evropou.
Na počátku 18. století bylo na Fuerteventuře vytvořeno 6 nových farností a život zde se stal stabilnější. V roce 1808 se hlavním městem ostrova stalo město Antigua. Důležitější bylo, že se Antigua stala ohniskem opozice feudálního systému, podněcujícím nepokoje na Jihu.
Následuje období konfliktů mezi přívrženci koloniálního a feudálního systému na Severu a jeho odpůrci na Jihu. V roce 1835 byl feudální systém zničen a každá farnost se stala samostatným administrativním distriktem. Ve 20. století byla Fuerteventura stále považována za „zapadákov“, místo kde nacházeli exil umělci – rebelové (např. Miguel de Unamuno).
Jih ostrova byl v první třetině 20. století z neznámých důvodů představen Francem německému architektu Gustavu Winterovi a postavili na izolovaném vrcholu útesu Cofete pevnost, která je dodnes přístupná pouze po strmé cestě dlouhé několik mílí. Objevila se spousta neopodstatněných příběhů od tajné základny německých ponorek po vzdušný koridor k dopravě Židů do Jižní Ameriky.
V roce 1965 byl v Jandii postaven první turistický hotel a následovala stavba letiště v El Matorral, která odstartovala turistickou éru na Fuerteventuře.